Příběh a lidé
Dům, dílna a lidé u stolů
Jak se z rodinné dílny na skleněné korálky stala jídelna s kasinem a kdo dnes stojí v kuchyni, u stolů a u dveří.
Odkud dům je
Od dílny k jídelně
Železný Brod žil ze skla dávno předtím, než se kolem něj začalo stavět cokoli jiného. V dílnách se foukalo, brousilo a navlékalo, ve zdejší sklářské škole se řemeslo předávalo dál a kdo tu vyrostl, pozná na dotek rozdíl mezi dobrým a špatným korálkem. Dům číslo 276 v Masarykově ulici patřil k těm, kde se od rána do tmy hlasitě pracovalo.
Když dílna přestala vydělávat, dům několik let stál prázdný. Lubomír Brabec, který v něm jako kluk třídil korálky do krabiček, ho po dlouhém rozmýšlení koupil. Nechtěl z něj udělat muzeum, chtěl místo, kde se večer sejde pár desítek lidí a nikdo nebude spěchat. Dlouhý pracovní stůl nechal na místě, pece zazdil a vysoká okna dal vyčistit tak, že do jídelny zase chodí denní světlo.
Z dílny se stala jídelna, z haly sál. Kuchyni vede od prvního dne František Blažek, který dřív vařil v hotelu na horách, sál řídí René Kovář a u stolů rozdává krupiér Miloslav Čapek. Šárka Vrbová, hostitelka, drží v ruce seznam večera a ví, kdo kam patří, dřív než se hosté posadí.
První rok jsme otevírali jen o víkendech a o všechno se starali tři lidé. Kuchyně vařila na dvou plotnách, Miloslav nosil karty ve vlastním kufříku a lustr visel na provizorním háku, dokud ho René nepřišrouboval ke trámu. Hosté se tehdy učili chodit tichou halou a my jsme se učili, že tichý dům dá víc práce než hlučný.
Kasino v tomto domě není velké a nikdy velké být nemělo. Pět stolů stačí na to, aby se u nich dalo mluvit, a žetony nemají žádnou hodnotu, takže se nehraje o peníze ani o výhry. Podnik provozuje společnost WAFFLE ADVERTISING LTD, 85 Great Portland Street, London W1W 7LT, Spojené království.
Jak se tu pracuje
Co jsme se naučili od korálků
Třídit, než se začne
V dílně se korálky třídily do sít podle velikosti a barvy, protože navlékání nestrpí chyby: jediný větší kousek v řadě pokazí celý náhrdelník. Stejně se u nás skládá večer. Hostitelka nejdřív zjistí, kdo přišel poprvé a kdo chodí rok, kdo chce jen večeři a kdo hru, a teprve potom rozdělí místa. O tom, jestli bude večer klidný, nebo nervózní, často rozhoduje, kdo sedí vedle koho.
Co se dělá ručně, to drží
Zdejší sklářské řemeslo se nikdy nedalo urychlit a my to neděláme jinak. Karty rozdává krupiér rukou, ruletu roztáčí ten, kdo u ní stojí, a talíře se nosí po jednom, ne na vozíku. Zdá se to pomalé, ale hosté si po hodině většinou všimnou, že se jim nikam nechce. Pracujeme s tempem lidí, ne s tempem hodin.
- Kuchyně vaří z toho, co se dá koupit v okolí a ve stejný den.
- Krupiér vysvětlí pravidla každému, kdo se zeptá, a kolikrát je potřeba.
- Hostitelka drží seznam večera a nikoho nenechá stát u dveří.
- Vedoucí sálu zastaví hru, jakmile přestane bavit ty, kdo u ní sedí.
Dům, který nehraje na slávu
Neposíláme nabídky do okolních hotelů a nehledáme zájezdy. Kdo k nám přijde, přijde proto, že ho přivedl známý, nebo že šel kolem a zaujalo ho světlo v oknech. Věříme, že dům se pozná podle toho, kolik lidí se do něj vrací, a ne podle toho, kolik jich do něj poprvé vejde. Proto máme pět stolů a ne patnáct a proto je na nich ticho.
Jak se tu rozhoduje
Žádné velké porady u nás nejsou. O jídle rozhoduje František, o stolech René, o pořadí u dveří Šárka a o tom, jak se hraje, Miloslav. Když se jejich oblasti dotknou, sejdou se na pět minut u pultu a řeknou si, co se stalo. Lubomír Brabec do toho mluví jen tehdy, když se někdo zeptá, což se stává zřídka a vždy s úsměvem.
Kdo k nám chodí
Chodí k nám důchodci ze sousedství, lidé ze sklářské školy po práci, řemeslníci s kamarády a dvojice, které si chtějí dát večeři a pak se na hru jen podívat. Nepotkáš tu turisty s mapou a nepotkáš tu davy. Kdo přijde poprvé, přijde zpravidla proto, že mu o domě někdo řekl polohlasem, a tak se tu také mluví.
Tým
Lidé, kteří tu stojí u stolů
René Kovář
Vedoucí sálu
René Kovář přišel do domu jako elektrikář, který opravoval lustr, a zůstal. Dnes řídí sál: rozdělí hosty ke stolům, hlídá, aby spolu seděli lidé s podobným tempem, a rozhoduje, kdy se má hra zastavit. V kapse nosí tužku a malý sešit, do kterého si píše jména a drobnosti. V zimě chodí do sálu hodinu před otevřením a zkouší, jestli všechny lampy svítí stejně.
Miloslav Čapek
Krupiér
Miloslav Čapek rozdává karty od mládí a ruleta je jeho slabost. Nejvíc ho baví vysvětlovat: u blackjacku zastaví hru, když se někdo ptá, a nechá ho dopočítat rozdání na prstech. Říká, že dobrý krupiér je hlavně tichý, protože hra patří těm, kdo u stolu sedí. Doma má sbírku starých hracích karet, které nikdy nepoužil, protože jsou příliš krásné.
Šárka Vrbová
Hostitelka
Šárka Vrbová se ve Železném Brodě narodila a jako holka chodila kolem dílny s taškou ze školy. U vchodu zapisuje jména, vybírá místa a pamatuje si, kdo pije čaj s citronem a kdo kávu bez cukru. Když je dům plný, je to ona, kdo ho udrží v klidu. Na památku nosí v kapse malý modrý korálek, který našla při přestavbě pod prahem.