Dům
Historie domu číslo 276
Dům v Masarykově ulici nebyl vždycky jídelna. Krátká historie dílny, prázdných let a přestavby, která z ní udělala dnešní místo.
Začátek
Dům postavený pro práci
Dům číslo 276 nikdo nestavěl pro hosty. Vznikl jako dílna s bytem v patře: dole se pracovalo, nahoře se spalo, a do ulice se dívala jen ta okna, která byla potřeba pro světlo. Stropy jsou proto vysoké, podlahy kamenné a zdi silné, aby udržely teplo z pecí.
Rodina, která v domě pracovala, vyráběla skleněné korálky a knoflíky a živila se jimi několik generací. Obchodníci přijížděli z daleka a odváželi kartony zabalené v papíru. Dílna žila, dokud poptávka nepřestala.
Z těch dob se dochoval seznam zakázek psaný tužkou na zadní straně krabice. Je na něm sto čtyřicet řádků s názvy barev a velikostí, které dnes nikdo nepoužívá. Visí v komoře pod schody a nikdo ho neodnáší.
Změna
Prázdné roky a přestavba
Když pece zhasly, dům zůstal bez využití. Střecha se opravila jen tolik, aby nepršelo dovnitř, a v dolních místnostech se skladovalo. Okna zešedla a lidé z ulice si zvykli chodit kolem a nedívat se.
Lubomír Brabec dům koupil a nechal při přestavbě vše, co se dalo zachovat: kamennou podlahu, trámy, dlouhý pracovní stůl. Nové jsou jen kuchyň, rozvody, lustr a sukno na stolech.
Největší práce byla s lustrem. Do haly se musel vejít tak, aby nepřekážel zdi, a zároveň viset dost nízko, aby osvětlil sukno. René ho zvedal na trámy tři dny a vždy po několika centimetrech kontroloval, zda není nakřivo.
Stopy
Co po dílně zůstalo
Podlaha a trámy
Kámen v hale je původní. Je lehce opotřebený tam, kde stály pracovní stoly, a kdo dílnu pamatuje, ukáže ti, kde přesně. Trámy pod stropem zůstaly nepřebarvené a v jejich záhybech se dodnes najde zbytek skleněného prášku.
Dlouhý stůl
Dřevěná deska s opotřebenými hranami sloužila ke třídění korálků a dnes z ní je pult, kde hostitelka zapisuje jména. Na jednom konci má zářez po noži, který nikdo nezakryl.
Malý sklad pod schody
Pod schody do patra zůstala komora s policemi, kde se dřív skladovaly krabice s korálky. Dnes se v ní uchovávají karty, žetony a čisté sukno a klíč má jen vedoucí sálu.
Okna do ulice
Okna do Masarykovy ulice jsou původní tvarem, ne sklem. Rámy zůstaly, skla se vyměnila. Kdo stojí uvnitř, vidí ulici trochu pokřivenou, jak to dělá staré sklo, a to je jedna z věcí, které jsme nechtěli měnit.